Category Životní styl

Jak již bylo řečeno. Není třeba mluvit jen o těch správných životních stylech a jak si je máme udržovat. A co když chci právě mluvit o těch druhých mezi námi. Právě o těch, kteří absolutně nic nedodržují. Kteří absolutně kašlou na nějaký zdravý životní styl. A právě jediné, co považují za zdravý životní styl je užívání návykových látek. Ale tady se vůbec nebavíme o kouření cigaret nebo marihuaně. Ale o užívání tvrdých drog. Dá se říct, že tito lidé mají taký svůj specifický životní styl. A ač to není na první pohled zjevné i oni dodržují určitá pravidla. A ty se každý den opakují až se z nich stane návyk.

A z návyku posléze se časem stává životní styl. A jaké tedy dodržují pravidla? A co vlastně stojí za jejich dost špatným životním stylem? Tedy podmínky, ve kterých žijí jsou v mnoha případech více než strašlivé. Často pobývají v sutinách rozpadlých domů nebo se povalují po ulicích. Vše se v jejich životě podřizuje droze a tomu, jak ji sehnat. A to za každou cenu. Často se nebojí krást, a to jak v obchodě tak i okrádat kolemjdoucí. Jsou velice nebezpeční a dokáží úplně snadno podrazit i jeden druhého. Na začátku se cítí plní energie a euforie. Mají pocit, že slastný pocit, který prožívají nikdy neodejde. A opravdu to tak na začátku může vypadat. Omamné pocity, které z drogy získávají jim nasazují mylný pocit, že ji, kdy budou moci ovládat. Protože kontrolu nad vámi bude mít vždycky droga a nikdy ne naopak. Převážně mladí lidé si konzumací drog něco kompenzují.

Malé sebevědomí, útěky před pravou realitou, problémy v rodině. Někteří jsou jen obětí špatných kamarádů. Drogy a jejich výroba jsou tak nebezpečné. Vyrábějí se různým podomní způsobem a vy nikdy nezískáte jistotu co tam doopravdy je. Jedna špatně aplikovaná dávka vás může klidně zabít. A také takovým životním stylem narkomanů je přenášení nemocí mezi sebou. Nejvíce je mezi nimi rozšířená žloutenka typu C. Ta napadá především jaterní buňky. Ty poté pomalu přestávají fungovat a dochází následně až k úplnému jaternímu selhání. Snad do budoucna tento druh životního stylu zmizí úplně. 

V rámci společnosti se mezi námi nachází mnoho lidí, kteří mají problém začlenit se. Může se jednat jak o lidi, kteří jsou více introvertní, lidi s psychickými problémy, tak o lidi, kteří vyrůstali v izolovanějším prostředí a nejsou tak zvyklí se sbližovat s ostatními jako jiní lidé. Problém začlenit se, může být vnímám jako marginální, ale z psychického hlediska může být pro daného jedince zásadní. Říká se, že člověk je tvor společenský a i ten, který tvrdí, že by nejradši byl pořád sám, tak jednou za čas potřebuje minimálně vizuální kontakt s jinou osobou. Samozřejmě si tuto skutečnost daný jedinec nepřipouští, ale zkrátka jde ven s výmluvou, že se potřebuje trochu protáhnout, ale ve skutečnosti touží i po kontaktu s jinými lidmi než se sebou samým.

Z problému začleňování do společnosti může danému jedinci vyvstat mnoho problémů a to zejména psychických. Člověk může mít pocit, že není pro ostatní dost dobrý, že o něj nikdo nestojí a podobně. Často se tyto problémy objevují u dospívajících lidí, kteří jsou na tyto negativní pocity ještě více citliví, jelikož jsou v procesu hledání sebe sama a k tomu navrch ještě dostanou další problémy, které minimálně v myšlenkách řeší.

Škola je místo, kde si pravděpodobně většina z nás nacházela kamarády. Dospělí mají následně jako velký zdroj seznamování také práci. Jelikož v obou těchto institucích trávíme velké množství času, tak je příhodné mít v nich i lidi, s kterými se můžeme bavit, radit a podobně. Ve škole je spousta úkolů zadávaných skupinově a jen velmi těžko se snáší, když člověk zůstává jako poslední nevybraný do skupiny. Je to velmi citlivé téma a lidé, kteří jsou v kolektivech populární často nedokáží pocitu odpadlíků porozumět a nějak jim pomoct. Dostat se z kruhu, kdy nejsme moc dobří v seznamování se s ostatními lidmi je náročné a dá se to většinou vyřešit až v novém kolektivu. Tak zvaně začít s čistým štítem a jiným způsobem než v bývalém kolektivu.

Každý den našeho života učiníme mnoho voleb, které ovlivňují svět více než bychom si mohli představit. Počínaje od ranního čištění zubů, přes volbu skladby obědu, až po večerní zábavu.

Některé z těchto voleb nás méně či více omezujíc, jiné nám zase ulehčují každodenní fungování.

Jeden z velkých světových problémů je přemíra odpadu a to jakéhokoliv druhu. Recyklace materiálů je často nákladná a společnostem se mnohokrát vyplatí vyrobit nový výrobek, než použít recyklovaný materiál, že staršího. Když se však recyklace daného materiálu daří, tak přesto se většinou jedná jen o daný specifický druh, například plastové lahve z velké škály plastového odpadu. Recyklace bývá také omezená. Papír se nedá recyklovat do nekonečna. Jeden materiál však tvoří v tomto tvrzení výjimku a tím je kov. Plechovky od piva a různých limonádových nápojů se dají recyklovat znovu a znovu.

Když vstoupíme do obchodu a vidíme před sebou rozličnou nabídku potravin, spotřebního zboží a tak dále, můžeme se na tyto věci podívat také optikou bezobalového nakupování. Pokud bychom se jako jedinci opravdu snažili žít bez odpadu, zjistili bychom, že v dnešním nastavením světa je to poměrně obtížná disciplína. Asi nejjednodušší způsob, jak žít bez obalu by bylo vlastnit svou farmu, kde člověk jí to, co vypěstuje, případně porazí. To ovšem není způsob života, ke kterému by se mohli a chtěli uchýlit všichni. Většina z nás bude dále bydlet ve městech, či na vesnicích. V posledních letech se začínají objevovat bezobalové obchody, kam se zboží doplňuje ve znovupoužitelných nádobách a lidé se odsud věci mohou koupit co svých předem zvážených nádob. V drogeriích se také začínají objevovat stojany se sprchovými gely a šampony, které se dají načepovat do určených znovupoužitelných nádob.

Tento styl je více než omezením komfortu člověka spíše vystoupením ze zaběhnutého zvyku popadnout sáček s rýží v obchodě. Naše zvyky se však dají s trochou vůle změnit a možná časem bude přibývat lidí, kteří budou hledět na to, jak moc svým odpadem ovlivňují planetu a zdraví.