Až přijedete do francouzské Bretaně, tak zjistíte, že místní nejvíce milují jídlo a pití. Ne, že by byli nezřízení jedlíci a opilci. To v žádném případě. Oni si dovedou tyto radosti opravdu vychutnat. A rozhodně nesedí nad svou skleničkou a talířem někde doma v koutku. Družní a přátelští obyvatelé Bretaně se scházejí v místních hospůdkách, aby si vychutnali všechny dobroty s přáteli a sousedy. K tomu jim hraje tradiční muzika, která připomíná trochu tu irskou. A jelikož je to hudba opravdu chytlavá, zanedlouho podupává celá hospůdka. Na jednu věc si ale musejí dát návštěvníci Bretaně pozor. Je to příliv a odliv.
§ Je velice důležité zjistit, v kterých místech a kdy se bude tento přírodní úkaz konat.
§ Rozdíl mezi přílivem a odlivem může být až šestnáct metrů.
§ Proto jsou o něm zprávy i v oblastním tisku.
Místní lesy jsou naopak zase trochu tajemné. Často z nich stoupá pára a člověk má pocit, že z jejich útrob co nevidět vyjde král Artuš nebo čaroděj Merlin s vílou Viviane. Pokud Bretaň navštívíte, třeba se právě vám zadaří a někoho z těchto bájných postav potkáte.
Trochu divná francouzština
Město, které nesmí žádný návštěvník Bretaně vynechat, je určitě Rennes. Je to nejvýznamnější město této oblasti, ve kterém dříve sídlili vévodové a bretaňský parlament.
o Dominantou města je katedrála svatého Petra. Budova pochází ze století devatenáctého, ale vnitřní oltář pamatuje časy dávnější. Byl vytvořen už ve století šestnáctém.
Rennes je město, ve kterém rozhodně nehledejte klid a ticho. Je to město, které žije festivaly a různými jinými akcemi. Pokud se dohovoříte francouzsky, tak budete asi trochu nemile překvapeni. Místní mají totiž své dva vlastní jazyky.
§ Jeden má keltské kořeny a s francouzštinou nemá nic společného.
§ Druhý, kterým je gallo, je už francouzštině trochu podobný, protože má románský základ.