V dlouhodobém vztahu se často objeví mráčky, někdy je situace horší a někdy zase jde jen o malé neshody, ale na vztahu se musí prostě pracovat. 

Vaše láska vyhasíná? Co vám pomůže a jak posílit vztah, když je v krizi? 

Kdo nikdy neřešil partnerskou krizi, asi není úplně upřímný. Bohužel se v dlouhodobých vztazích vždycky nějaké ty mráčky objeví, hádky sice mohou pročistit vzduch, ale někdy je toho prostě moc. Jenže pokud se nechcete vzdávat a přejete si zase najít něco, co vás oba spojí dohromady, je třeba na vztahu pracovat. Každá krize má své řešení, i když někdy je bohužel jediným řešením rozchod, nemusí tomu tak být vždy. Navíc bez boje se nemá nikdy odcházet. Jak na vztahu pracovat a co pomůže krizi ustát? 

Mluvte a rozebírejte 

Komunikace je klíčem ke všemu, je tomu tak v zaměstnání, mezi přáteli ale i v partnerských vztazích. Tam, kde vázne komunikace, vázne všechno a je to zlé. Proto se snažte spolu mluvit, o tom, co je dobré, ale i o tom, co je špatné. Pokud nemůžete mluvit společně sami, zkuste zajít do partnerské poradny. Hodně pomůže i to, když si o problémech promluvíte s někým nestranným, třeba s někým z rodiny nebo s přáteli. Hlavně ženám pomáhá, když se vypovídají, ale to neznamená, že muži spolu o svých problémech vůbec nikdy nemluví. Může vám pomoci, když se vypovídáte, věci, které se řeknou nahlas, hned i úplně jinak uvidíte. 

Čas spolu i od sebe 

Ve vztahu je nutné najít kompromis a to i v tom, co se týče společného trávení času a času, který naopak tráví dvojice odděleně. Je hloupost být s partnerem pořád, ale o společné chvíle pak také nesmíte přijít. Hledejte zlatou střední cestu, buďte někdy spolu a někdy si zase vyjděte ven každý zvlášť. Pokud je ale krize opravdu dlouhodobá a vleklá, můžete se cítit unavení. A co pomůže? I když to může znít zvláštně, ony někdy pomohou všechno vyřešit ty neslavné pauzy ve vztahu. 

Pokud si totiž dopřejete oddech, na chvíli budete bez sebe, můžete za tu dobu zjistit, zda si chybíte nebo ne. Ať už je výsledek jakýkoliv, a někdy to i zabolí, pomůže vám to vyřešit problémy, před kterými jste možná i cíleně zavírali dveře. 

Rozdíl v pojetí muže a ženy je někdy velmi úsměvný. Chce to ale zvláštní smysl pro humor a umění se z toho nezbláznit. Společně si projdeme několik typů pojetí muže a ženy v různých odvětvích. Kdysi se pořádaly tzv. “vnucovací zájezdy”. Pamatuje si je asi každý – spočívaly v tom, že se lidé přihlásili, jeli s pořadatelem někam do zájezdní hospody, kde jim byly prezentovány předražené nekvalitní výrobky. Zpravidla to byly domácí spotřebiče, vybavení domácnosti a tak dále. K prapodivnému programu byl zajištěn oběd a často se účastníci zájezdu lákali na dárky, které dostávali zdarma, i když si nic nekoupili. Reklamní letáčky s přihláškami chodily přímo do schránek. A tady se dostáváme k první zajímavosti. Zatímco muži si ze zájezdu odváželi salámy, hodinky nebo třeba knihy, ženy vždy obdržely buď čistidla a prací prostředky a nebo hrnec, pánev, či další podobně prospěšné zařízení.

Podobně k oběma pohlavím přistupují tisku. Časopisy pro muže bývají plné krásných žen, vtipů, recenzí chat, nářadí, piva, prostě samé chlapácké věci. Všimněte si, že naproti tomu tisk pro ženy obsahuje zpravidla totéž v různých variantách – péče o děti, úklid, jak potěšit muže, vaření a pečení a diety a péče o zevnějšek, abychom se mužům stále líbily.

Stejně pojaty jsou takřka všechny odvětví života. U mužů je kladen důraz na mužství, ale už se jim neradí, jaké linecké je nejlepší, či jak zhubnout do plavek. U žen jsou taková témata naprosto běžná. V době, kdy se neustále řeší rovnoprávnost a sexismus, je takový výběr témat přinejmenším úsměvný. Holt se asi budeme muset smířit s tím, že navždy budeme hubnout a řešit plenky a diety, a muži si asi budou nadále užívat krasotinky a pánské jízdy s oblíbeným alkoholem. Někoho to možná štve, ale je třeba zdůraznit, že ženy byly vždycky brány jako hospodyňky a ochránkyně domácího krbu, no zažitá role jim zůstala až dodnes a asi i zůstane. Muži byli bráni jako ti, o které se nebohá žena musí starat až do důchodu, a proto si mohli více užívat život. Proto to pivo a volnočasové aktivity. Vždy si na to vzpomeňte, až v televizi uvidíte reklamu, kde nadšená žena radostně lítá s vysavačem po bytě, zatímco její muž leží s novinami na gauči.

Jistě v našich řadách najdeme i lidi, jimž dodnes počítače mnoho neříkají. A předpokládat lze i to, že se najdou i našinci, kteří se dodnes počítače ani nedotkli a možná tento in natura, tedy ve skutečnosti, ani neviděli. Ale takových ubývá a jednoho dne zřejmě zcela vymizí. Protože počítače jsou čím dál hojnějším a běžnějším úkazem, jsou pro lidi cenově i jinak stále dostupnější, a tak si své PC zkrátka pořizuje kdekdo.

Ať už k tomu máme jakoukoliv motivaci, počítač si prostě koupíme. A pak s ním děláme to, k čemu jsme si ho pořídili. A vesměs často nejen to, to jak s postupem času zjišťujeme, k čemu by nám taková technika ještě mohla být dobrá. Někdo na takovém počítači píše, někdo z něj odesílá e-maily, někdo tu studuje, někdo sleduje zpravodajství, někdo hledá důležitá data, někdo využívá sociální sítě či internetové obchody, kontaktuje úřady, podniká… A někdo třeba jenom hraje na svém PC nějaké ty hry. To všechno a spoustu dalšího totiž dnešní počítače dokážou a umožňují nám. A kdo se bez všech takových nabídek obejde, ten je stále vzácnějším úkazem v našich řadách.

Umíte si třeba ještě vůbec představit, že byste psali korespondenci na starých psacích strojích nebo dokonce vlastní rukou, pak ji zalepovali do obálek, frankovali, platili za odeslání čím dál větší peníze a u obyčejných dopisů pak trnuli, zda a kdy tyto dojdou do cíle? Umíte si představit, že byste ještě třeba extra jeli na nádraží, abyste tam hledali ve vyvěšených papírových jízdních řádech vhodné spoje? Dokážete si představit, že byste chodili od úřadu k úřadu, od obchodu k obchodu a od banky k bance, doufaje, že mají právě otevřeno? Běhali byste pověstně od čerta k ďáblu ve snaze sehnat to, co zrovna potřebujete? Těžko, že? A toho všeho jsme díky počítačům ušetřeni.

A proto se stala výpočetní technika něčím, co je stále běžnější. A těžko se na tom někdy něco změní.

Lásku si každý z nás představuje jinak. Ani na minutu nepochybujeme o tom, že tu pravou lásku chceme zažít. Je plná emocí, oddanosti, pocitů, které jsou často nepopsatelné. Je to stav, kdy bez toho druhého nedokážete žít. Neustále na něj myslíte. Čas, který nejste spolu, je jako věčnost. Společné chvíle, kterých se nedokážete vzdát. Přitažlivost, které nelze odolat. Myšlenky směřující pouze na něj. City k dané osobě, která je pro Vás tak důležitá, že za ni dokážete dýchat. Bez zaváhání víte, že k sobě patříte.

I když je láska krásná, je i plná překážek. Zda dokážete překonat nástrahy, záleží na tom, jak je Vaše láska silná. Pokud protějšek milujete nadevše, zvládnete překonat i ty nejtěžší momenty Vašeho vztahu. Ale musíme si uvědomit, že neexistuje jen ta hezká stránka. K lásce se váže bolest, trápení, slzy, nelehké situace, zoufalství, zklamání. Momenty, které chcete vymazat z Vaší paměti. Pociťujete úzkost, která nelze vytěsnit. Vaše srdce je na kusy a vy nevíte, zda se ještě někdy spojí. I tohle můžete zažít.

PROPAST REALITY, KTERÁ ZAKAZUJE OSUDOVOU LÁSKU

Potkat člověka, který je Vaši osudovou láskou je možné, ale realita Vám neumožňuje být spolu. Nepopsatelná zamilovanost, která je spojená s přitažlivostí, co nelze ovládnou. Tak silná láska, kterou nejde zlomit nikým, ani ničím. Člověka, kterého natolik milujete, že se ho nedokážete vzdát, i když patří někomu jinému.

Láska s velkým L, od počátku, která nikdy neskončí. Překážky, které přetrvávají, ale nezlomí Váši lásku. Společné chvíle, které jsou nejšťastnějšími okamžiky ve Vašem životě. Zážitky plné radosti a smíchu. Vzpomínky, které jsou uloženy v hlavě a hluboce v srdci. Pár, který k sobě patří a jsou si souzeni. Mnoho slz, které nelze zastavit. Bolest, která Vás doprovází už několik let. Nekončící boj, kdo z koho. I po mnoha rozchodech, smutku, pláče, pádů,zkoušek, láska přetrvává.

I když si myslíte, že je tohle nemožné, opak je pravdou. Určitě se najde někdo, kdo tuto lásku zažil nebo zažívá. Člověka, kterého milujete natolik, kterého se nedokážete za žádných okolností vzdát. Není jednoduché čelit realitě, která Vám hází klacky pod nohy. Pokud je ale Vaše láska tak silná, ani realita ji nezastaví. Ať se stane cokoli, vždy si k sobě cestu najdete. Je ale otázkou, zda vydržíte bojovat do samého konce.

Nikdy nezapomínejte na to, co pro Vás ten druhý znamená. Nevzdávejte se člověka, kterého milujete. Pokud ztratíte člověka, se kterým máte tak silné pouto, nemusí se vrátit zpět. Bojujte za Vaši lásku, která Vám patří. I když jste ve složité situaci, která Vám nedovoluje být spolu, nepřestávejte doufat. Pokud k sobě patříte, pak spolu i budete.

Láska má mnoho podob, které jsou rozdílné v každém vztahu. Nejkrásnějším faktem zůstává, pokud je Vaše láska opětována na stejné úrovni. Zda je Vaše láska opravdová , ukáže čas.

Nepřemýšlejte příliš nad vším

Neustálé přemýšlení nad událostmi, které se staly, vás akorát více ubíjejí. Ještě možná horší je neustálé přemýšlení nad budoucností. Stresujete se kvůli něčemu, co ani nevíte, jak vlastně bude a pravděpodobně to bude úplně jinak, než si teď představujete. Většinou ty katastrofické scénáře, které se vám rodí v hlavě, vůbec nenastanou. Proto byste měla žít okamžikem a brát vše pozitivně, respektive že minulost nezměníme, poučila vás a posunula a nyní můžete váš život směřovat dál a snažit se pozitivně ovlivnit i budoucí dění.

Neposlouchejte to, co si o vás ostatní myslí

Pravděpodobně už asi každá z nás zažila moment, kdy se k ní dostala zpráva týkající se toho, co si o ní myslí někdo další. Zřejmě vás to trochu zasáhlo, zvláště pokud to nebylo příliš pozitivní. Jenže názor cizích lidí vás nemusí příliš zajímat a už vůbec byste se kvůli tomu neměli stresovat. Váš život pravděpodobně příliš neznají a takové pomluvy vznikají na základě závisti nebo jejich nudného života, a tak řeší životy ostatních. Pomluvy mezi ženami prostě probíhají, ale vy byste si z nich nic dělat neměla, protože vy sama víte, jaká jste a že se máte ráda přesně taková i s těmi chybami, co na vás jiní vidí. Naopak to berte pozitivně, že řeší váš život proto, že sami jej nemají moc zajímavý.

Radujte se z dnešního dne

Možná dnešek nepřináší nic zvláštního a zdá se být obyčejným pracovním dnem a vy se už těšíte na víkend. Přesto dnešní den je neopakovatelný a dost možná na něho budete někdy vzpomínat jako na den, kdy jste se vlastně měla hezky a vy jste si toho nevážila. I z obyčejného dne se může stát den plný radostných okamžiků a nevšedních zážitků. Proto nemyslete na to, jak jste se dřív měla lépe a kdy vás čeká něco příjemnějšího, zkuste si právě z toho dnešního dne udělat váš den, který se musí žít naplno! Na štěstí se nemůže čekat, štěstí vychází z vás a můžete jej nalézt ihned v jakýchkoli všedních věcech.

Dobrá káva vás nejen probudí, ale také po prvním usrknutí šlehačky s lahodným nápojem uklidní a navodí sváteční náladu. Po chvíli se dostaví i nápady, kam se vydat a jaké ještě dokoupit dárky k Vánocům. Stačí pak jen onen kouzelný hlas v nás dobře poslouchat, případně si udělat i poznámky na papír. Že by to byl samotný Ježíšek? Možná. To poznáte podle toho, že vše půjde jako po másle, budete mít z dárků radost a spokojenost na duši.

Tak třeba mamce teplou šálu s čepicí, taťkovi flanelové pyžamo. Pak ještě nějakou pěknou knížku – kuchařku, román, cestopis nebo detektivku. Každého potěší různé svetry, svetříky, které zahřejí. Trička nejen na sport, ale i do práce či na volný čas. Mile překvapí třpytící se řetízek, náušnice, hodinky. Také kosmetika – krémy výživné a hydratační na omlazení, krásu i zdraví. Parfémy, kolínské vody, voňavá mýdla, soli a pěny do koupele pro dodání energie a relaxaci. Dětem udělají největší radost hračky – panenky, kočárky, kuchyňky, domečky, auta, stavebnice, kostky, ale i různé stolní hry. Babičky a dědové uvítají nové papuče a ponožky, pak také třeba dárkový koš s nejrůznějšími delikatesami a dobrotami na zub. Zajímavým dárkem jsou i hrnečky, vázičky, malované talíře, obrázky, sošky. Vše hlavně dané a balené s Láskou.

A ještě malý příběh o tom, že se o Vánocích dějí opravdové zázraky.

Paní Nováčková trpěla již delší dobu ekzémem, který se jí tvořil na levé ruce – na dlani. Suchá kůže se jí loupala a nepříjemně štípala a pálila. Často si musela ruku obvazovat obinadlem nebo zalepovat náplastí. Používala také různé krémy proti lupénce (psoriáze), ale nic nepomáhalo. Když dostala od svého syna Matěje krém z kakaového másla k Vánocům, po krátkém čase, kdy krém používala, jí ekzém zmizel. Krém byl totiž darovaný z Lásky, a ta má, jak je známo, čarovnou moc i uzdravovat.

Můj kamarád vždy říkal: „bezpodmínečná láska je taková láska, kdy neexistuje na tvém partnerovi nic, co by tě znepokojovalo, nebo ti dalo důvod milovat ho méně”. Schopnost bezpodmínečné lásky se začne projevovat po pár letech vztahu, kdy zmizí vaše opojení láskou, a vy zjistíte, jaký váš partner opravdu je. Všichni si určitě touto fází vztahu prošli. Buď jste spolu vydrželi, nebo se vztah rozpadl.

Je ale vůbec možné, aby vám na vašem partnerovi nic nevadilo? Co takhle jeho minulost, zlozvyky, nebo to, že je nepořádný? A to jsou pořád jen malichernosti. Co když vám je nevěrný? Opravdu je možné někoho bezpodmínečně milovat, i přesto, že vám váš milovaný takhle ublíží?

O fenoménu bezpodmínečné lásky, lze uvažovat hodiny a vést dlouhé diskuze. Momentálně mě napadá otázka, zda ve vztahu s bezpodmínečnou láskou vůbec existují hádky? Pokud vše přijímáte a nic vám nevadí, je tedy důvod se hádat?

Existuje několik teorií, které popisují bezpodmínečnou lásku. Bezpodmínečnou lásku umí dát člověk, který je velice silný a vyrovnaný. Bezpodmínečnou láskou dáváte tomu druhému šanci být sám sebou.  Svého partnera nesoudíte a podporujete.  Dáváte mu šanci růst. Zjistit, co od života vlastně chce.

Další teorie vyvrací argument, že máte přehlížet vše, co partner dělá a vám to nevyhovuje. Právě když ve vztahu tyto aspekty přehlížíte, dusíte se v nefunkčním vztahu a ubližujete si. Tato teorie pohlíží na bezpodmínečnou lásku jako na lásku vašemu partnerovi, bez ohledu na to, co se s ním stane.  Pokud se mu stane v životě situace, která mu přinese trápení, musíte tu být pro něj, ať už se stane cokoliv. Možná odtud vznikla část svatebního slibu v dobrém i zlém, v nemoci i ve zdraví J.

Pokud tedy umíte dávat bezpodmínečnou lásku v určitých mantinelech, kdy tolerance k partnerovi nepřechází k přehlížení vážných problémů, určitě vám bezpodmínečná láska prospívá. Nezapomeňme však na to nejdůležitější. Dávat bezpodmínečnou lásku hlavně sami sobě. Protože to je řekla bych mnohem těžší, než ji dávat partnerovi.

Společenské hry

  Lidé si hledají zábavu různými způsoby. Jedním ze způsobu jak si zpříjemnit volné chvilky, je hraní společenských her s přáteli. 

 Jednou z nejvýznamnějších společenských her po celém světě je hra Šachy, nazývána též Královská hra. Tato desková hra pro dva hráče má svůj původ v Persii, kde vznikla ze staré indické hry. V 15. století byla v Evropě upravena do současné podoby. V současnosti se šachy řadí i mezi sportovní disciplínu a od roku 1886 se koná mistrovství světa v šachu.

 Obdobou šachů, v mnohem jednodušší podobě, je Dáma. Místo šachových figurek se při této hře používají kameny rozmístěné po hrací desce. Hra Dáma vznikla v 15. století.

 Známá dětská hra Pexeso je určena pro 2 až 6 hráčů. V Japonsku se obdobná hra hrála už ve 12.století. 

 Mezi lidmi, dodnes velmi oblíbená hra Karty je jednou z nejstarších společenských her. Období jejich vzniku však není známé. Není ani jisté z jaké země karty pocházejí. 

 Kvarteto je hra určená pro 3 až 6 hráčů. 

 Z původně indické hry ze 7.století vznikla současná hra Člověče, nezlob se! V Evropě se objevila na konci 19.století. Je určena 2 a více hráčům. 

 Hru Monopoly může hrát až 20 hráčů. Hra byla vytvořena roku 1943 Charlesem Darrowem. 

 Pro 2 až 6 hráčů je určena hra Dostihy a sázky. Hra je podobná hře monopoly. Byla vydána roku 1983 Ladislavem Marešem. 

 Další oblíbenou hrou je Mikádo, které má svůj původ v Evropě. 

 Piškvorky, původem z Číny, vznikly již 2 000 let př.n.l. Hra je určena pro 2 hráče. Ke hře nám stačí tužka a čtverečkovaný papír. 

 Již ve starém Egyptě a Persii se 3 000 let př.n.l. hrála dodnes známá a oblíbená hra Vrchcáby. Při hře se používá deska, černé a bílé kameny, kostky a kelímek. 

 Pouze tužka a papírem nám postačí, chceme-li si zahrát hru Šibenice, která vznikla v 19.století.

Všichni máme rádi uklizenou a naleštěnou DOMÁCNOST s věcmi, na svých místech. Není nad dobrý pocit ženy/muže, když má doma vše pod kontrolou, podle svých představ. Máme vše vyprané, vyžehlené, uspořádané, a k tomu i navařené oblíbené jídlo . Ale co se stane, když Vám přibude další člen do rodiny, a tím je dítě? Už nejste dva, ale tři, nebo čtyři a více? Jak zvládnout ten každodenní chaos, postarat se o DOMÁCNOST a děti? Rozhodně to není jednoduché. Je logické, že děti máji přednost, před uklizeným hnízdečkem. Stejně tak je o důležité, aby měli naše děti uvařené jídlo, čisté oblečení a naši pozornost. A to ostatní, se posouvá na druhou kolej. To vše je těžké skloubit tak, aby vše bylo dokonalé. Ne, my totiž nemůžeme ani mluvit o dokonalosti. Museli bychom být minimálně roboti, aby vše bylo na 100%, a to nejsme. Určitým způsobem, lze ale minimalizovat ten největší nepořádek. 

Systém domácnosti

Pokud si utvoříme svůj systém DOMÁCNOSTI, dá se říci, že to není tak velký oříšek. Rozhodně je to na úkor našeho volného času, který bychom mohli využít úplně jiným způsobem. Například společnou aktivitou s rodinou. Nebo si prostě jen odpočinout. Lze ale využít i čas, když děti  nejsou v naši přítomnosti. Buď jsou ve školce, ve škole, u prarodičů nebo na výletě. Z dalších variant, které využívají rodiče k tomu, aby se postarali o DOMÁCNOST, je čas spánku dítěte. Je jedno, jestli jsme na mateřské dovolené, nebo chodíme do práce. Ať chceme nebo ne, o DOMÁCNOST se musíme postarat. Právě pak ten volný čas, který nám nezabere úklid, můžeme věnovat dětem. 

Nic se nemá přehánět

Nemusíme se dívat na každé smítko, které uvidíte na podlaze, nebo neustále přemýšlet nad tím, co je potřeba ještě vykonat. Postačí, když si povinnosti rozdělíme na určité dny, a uděláme to, co je nejdůležitější. Pokud jde o děti, děti nám rostou před očima, ale smeták i mop zůstanou stejní. 

Mimochodem, neznám DOMÁCNOST, která by byla dokonale zvládnutá, a leskla se, jako z porcelánu každým dnem.
S jistotou ale vím, že nám práce neuteče. 
 

Pro všechny rodiče bych zvolila heslo dne: HLAVNĚ SE Z TOHO NEZBLÁZNIT!

Každý den našeho života učiníme mnoho voleb, které ovlivňují svět více než bychom si mohli představit. Počínaje od ranního čištění zubů, přes volbu skladby obědu, až po večerní zábavu.

Některé z těchto voleb nás méně či více omezujíc, jiné nám zase ulehčují každodenní fungování.

Jeden z velkých světových problémů je přemíra odpadu a to jakéhokoliv druhu. Recyklace materiálů je často nákladná a společnostem se mnohokrát vyplatí vyrobit nový výrobek, než použít recyklovaný materiál, že staršího. Když se však recyklace daného materiálu daří, tak přesto se většinou jedná jen o daný specifický druh, například plastové lahve z velké škály plastového odpadu. Recyklace bývá také omezená. Papír se nedá recyklovat do nekonečna. Jeden materiál však tvoří v tomto tvrzení výjimku a tím je kov. Plechovky od piva a různých limonádových nápojů se dají recyklovat znovu a znovu.

Když vstoupíme do obchodu a vidíme před sebou rozličnou nabídku potravin, spotřebního zboží a tak dále, můžeme se na tyto věci podívat také optikou bezobalového nakupování. Pokud bychom se jako jedinci opravdu snažili žít bez odpadu, zjistili bychom, že v dnešním nastavením světa je to poměrně obtížná disciplína. Asi nejjednodušší způsob, jak žít bez obalu by bylo vlastnit svou farmu, kde člověk jí to, co vypěstuje, případně porazí. To ovšem není způsob života, ke kterému by se mohli a chtěli uchýlit všichni. Většina z nás bude dále bydlet ve městech, či na vesnicích. V posledních letech se začínají objevovat bezobalové obchody, kam se zboží doplňuje ve znovupoužitelných nádobách a lidé se odsud věci mohou koupit co svých předem zvážených nádob. V drogeriích se také začínají objevovat stojany se sprchovými gely a šampony, které se dají načepovat do určených znovupoužitelných nádob.

Tento styl je více než omezením komfortu člověka spíše vystoupením ze zaběhnutého zvyku popadnout sáček s rýží v obchodě. Naše zvyky se však dají s trochou vůle změnit a možná časem bude přibývat lidí, kteří budou hledět na to, jak moc svým odpadem ovlivňují planetu a zdraví.