Konstrukce pro popínavky zajišťují rostlinám oporu i ochranu před větrem, takže se nezlomí a mohou se celou sezonu plazit, opírat se a přichycovat, a přijímat tak tvar dané konstrukce. Opora a rostlina pak vytvoří jeden celek, který nám zajišťuje určité soukromí, zákoutí, žádaný stín nebo krásný doplněk do zahrady.

Než se rozhodneme pro opěrnou konstrukci a rostlinu, měli bychom vědět, jak se který druh pne. Popínavky se hodí snad ke každé konstrukci, buď jako dekorace ke krásným ozdobným oporám, tak i k altánům, terasám, pergolám, mřížím, zídkám a balkónům. Kolikrát ani není nutná montáž konstrukce, neboť můžeme využít stávající ploty nebo vzrostlé stromy. Některé popínavky se přichytí třeba jen na hrubou zeď, jiné se volně otáčejí, některé ale musíme vyvazovat, protože se sami neumí přichytit.

ÚPONKOVÉ ROSTLINY
Tyto rostliny se na oporu přichytávají svými citlivými úponky. Ty se ovinou kolem konstrukce a tak se na místě přidržují a rostlina si roste dál. K uchycování potřebují co největší počet možných míst, proto jsou pro ně nejlepší různé sítě, mříže, plot nebo konstrukce z úzkých tyček, drátů nebo provázků.

o   K úponkovitým rostlinám patří plamének, přísavník révovitý, vinná réva, hrachor.

OVÍJIVÉ ROSTLINY
Tyto rostliny potřebují oporu, která umožňuje výhonům volné otáčení. Celým svým výhonem se sami ovíjí, proto je nemusíme uvazovat. Nejvhodnější jsou pro ně tyče, sloupy nebo pergoly.
o   K ovíjivým rostlinám patří velké množství druhů, například vistárie, zimokeř, zimolez nebo aktinídie.

PŘILNAVÉ ROSTLINY
Na podklad se přichytávají sami svými vzdušnými kořínky nebo přísavkami. Nepotřebují žádné konstrukce, postačí jim kůra stromů nebo hrubší zeď.
o   K přilnavým rostlinám patří například břečťan, pnoucí hortenzie nebo přísavník.

VZPĚRNÉ ROSTLINY
Tyto rostliny se sami neumějí ovíjet ani přichycovat, proto je musíme zasunovat nebo vyvazovat drátkem nebo provázky.
o   Nejoblíbenější vzpěrné rostliny jsou popínavé růže, jasmín nebo ostružiny.

Internet je místo, kde se dá dělat ohromná spousta nejrůznějších věcí. Jak už to všichni dávno víme. A také se dá mimo jiné na internetu podnikat a obchodovat, jak je rovněž známo každému. A také se dá s takovým podnikáním neuspět a krachovat, jak už ale zase až tak široce známo není. A takovým neúspěchům se lze bránit, což také mnozí internetoví podnikatelé ke své vlastní smůle doposud nevědí. Ale vědět by měli. Protože se přece nepodniká proto, aby se zbankrotovalo.

Prostě si dnes lze založit internetový obchod a provozováním tohoto se živit. Ovšem to chce nejenom mít web a nabídku, to vyžaduje i nezbytnost mít aspoň tolik platících zákazníků, aby měl podobný byznys smysl. A dokud zákazníci a peníze od nich nestačí, je to zlé. Někdy dokonce tak zlé, že už podnikatel nevyhnutelně uvažuje i o tom, že se svým podnikáním na internetu skončí.

Ale skončit s tím není často nezbytně nutné. Protože se návštěvníci jakéhokoliv podnikatelského webu nalézt dají. A když se najdou, vzejde z jejich řad snad i dost zákazníků, kteří tu budou utrácet. Stačí tedy vědět, jak přivábit internetovou veřejnost, a je po problému.

A jak se návštěvníci třeba pro nějaký internetový obchod shánějí? Pochopitelně ne tak, že by je někdo osobně obcházel a přemlouval k návštěvě. To by bylo krajně komplikované a zřejmě i naprosto neefektivní. To se musí zařídit nějak jinak.

A jak?

Žádoucím pomocníkem kdejakého internetového obchodníka může být třeba SEO pro Shoptet. Protože má-li dotyčný založený obchod právě na této platformě, může si ho nechat optimalizací vylepšit a tím dosáhnout lepší pozice v internetových vyhledávačích. Stejně jako třeba i e-shopům založeným na platformě Shopify SEO pomůže. A když se s pomocí takové optimalizace zajistí internetovému obchodu dostatek návštěvníků, a tedy i zákazníků, má tento obvykle nadlouho vyhráno.

Děti jsou nesmírně hravé a zvídavé a mnohdy také rády kopírují činnosti, které zahlédnou ve světě dospělých. Toho bychom měli patřičně využít a vést je k tomu, aby si samy začaly organizovat svůj vlastní život a také za něj nést zodpovědnost. Čím dříve se o to pokusíme, a čím lépe se nám to podaří, tím méně starostí budou mít děti v dospělosti. A stává se, že jsou nám pak vděčné, protože si uvědomí, jak by se jim žilo, kdybychom se jim nevěnovali a přestali se o ně v dětství zajímat.

Jedním z příkladů, jak dětem usnadnit život, jsou i někteří pomocníci v domácnosti. Mohou být zdánlivě naivní až hloupé, ale ve skutečnosti je to spíše naopak.

Suchý zip – děti starší, školou povinné, mívají doma svůj vlastní počítač. Buď stolní, anebo notebook. K tomu mohou mít k dispozici větší monitor, tiskárnu či skener, a to vše na ploše psacího stolu, pokud je například koncipován do tvaru písmene L. Naučte vaše děti používat suchý zip v podobě pásků, jimiž si budou svazovat kabely, aby se jim nemotaly pod stolem, kde na ně mohou šlápnout a poškodit je.

Bublinková fólie – pokud si děti berou např. ke kamarádům počítač, anebo nějaké křehčí hračky a podobné křehké předměty, seznamte děti s bublinkovou fólií, která vše důkladně ochrání před mechanickým poškozením. Fólie také chrání proti otřesům a pádům na zem.

Sáček na zip – sáček se zipem vaše ratolesti využijí na svačinu do školy, na ukládání přezůvek a také pro přenášení použitých propocených ponožek např. po tělesné výchově. V domácnosti se jim sáčky se zipem mohou hodit pro ukládání hraček, výtvarných a kancelářských potřeb, dílků stavebnic, dílků puzzle, karetních her, různých figurek, korálků, kuliček a podobných drobných předmětů. Budou mít o svých drobnostech větší přehled a nebudou se pak nikde po místnosti povalovat. Tyto návyky se dětem hodí i v dospělosti, až budou mít svou vlastní rodinu.

Je opravdu hodně lidí, kteří mají rádi zvířata. A asi nejvíce jsou obdivováni psy a také kočky. A abych pravdu řekla, tak také opravdu hodně lidí, kteří mají rádi třeba například exotická zvířata, jako například krokodýli. A já musím uznat, že krokodýl je opravdu krásné a majestátní zvíře. A to stejně jako lvi. Mně se líbí opravdu taková ta africká zvířata, jako například sloni nebo gazely a také tygři a lvi. Protože mě baví jejich život. Také velice často a pravidelně sleduji různé dokumenty, protože život v divočině anebo někde v Africe mě velice zajímá, přijde mi to takové exkluzivní, takže moc ráda se dívám na různé dokumenty., které většinou člověka uchvátí.

Naposledy jsem se zrovna dívala na jeden dokument, který vyprávěl o tom, jak žijí hyeny. Musím uznat, že to docela zajímavé a také poučné. I když jsem nevěděla, že jsou hyeny také takové, že žijí svou hierarchií a svým způsobem života. Něco podobného jako jsou lvi. Akorát hyeny jsou o něco jednodušší. Netušila jsem, že také se hyeny tak skvěle starají o svá mláďata. Vždycky jsem měla za to, že když někdo je oslavován že je hyena, že je to zlý člověk. Nakonec je vlastně oslovení hyena skvělé, nemyslíte? Jenomže ono to tak prý není. Hyeny se prý dokážou opravdu krásně postarat o svá mláďata a pomáhají si dokonce navzájem.

Také se mi třeba například zase líbí na tygrech, že to jsou takoví samotáři, že tady jde alespoň vidět, že i zvířata si vystačí sami za sebou. A tygří se shánějí navzájem jenom kvůli tomu, aby měli mladé. Takže tedy v období páření. A mně to nevadí, protože každé zvíře je nějaké a myslím si, že kdyby nějaký druh zvířete vyhynul na naší planetě, tak by to byla veliká škoda, protože bez každého druhu je svět o něco více chudší. Mě se také moc líbí chodit do Zoo, kde je k vidění opravdu velké množství zvířat, které bychom ani za normálních okolností vůbec neviděli. A kam nejraději za zvířaty chodíte vy? 

Pamatuji si, jak mi moje babička jednu vyprávěla, jak to měla složité, když byla mladá. Říkala mi, že třeba oni vůbec neměli žádnou ledničku. Takže vůbec neměli kde skladovat různé potraviny, které musejí být v chladu anebo v zimě. A tak mě babička řekla, že většinu jídla museli ihned sníst. Na druhou stranu mi ale řekla, že byly hodně chudí, takže taky neměli moc jídla. Byli opravdu rádi, když si něco málo vypěstovali na zahradě anebo měli nějaká zvířata, která chovala na svou obživu. A já si myslím, že vlastně my v dnešní době jsme docela rozmazlení.

Máme to hlavně takové, že máme lepší techniku a větší technické vymoženosti, takže se nám žije vlastně úplně perfektně. Ale jak všichni víme, tak si všichni stále stěžují na to, že mají strašně málo času anebo že všichni mají něco lepšího než oni samotní. A mě je to někdy opravdu moc líto. Babička mi taky kolikrát říkala, že třeba museli prát na valše, protože vůbec neměli pračku. A já se tomu nedivím. Protože babička mi říkala, že jak byli chudí, tak ani třeba neměli vůbec žádnou žehličku Vůbec nežehlili.

Takže musím říct babičce, že já bych tedy nedokázala žít bez žehličky. Protože já velmi často nosím košile. Košile mám strašně moc ráda, jsou elegantní, ale hodí se taky ke sportovnímu stylu. Co myslíte? Takže taky u mě je vždycky ta nejnovější technická vymoženost, a tou je žehlička. Ráda žehlím, pěkně si u toho odpočinu. Takže jsem opravdu ráda, že nám technika toto umožňuje. Vůbec nevím, jak bych taky potom žehlila košile manželovi. Že bych je nějak tloukla o zem? No, babička mi říkala, že někdy se to tak dělalo, aby se látka narovnala. Hm, docela zajímavé. Jenomže si myslím, že v dnešní době by to asi nešlo. Jenom si to představte. Kdybyste venku mlátili oblečením o zem, tak na vás asi zavolají nějakého psychiatra, že jste se zbláznili. A marně byste říkali, že zkoušíte zastaralé techniky žehlení.

Normální hodný a mírumilovný člověk si domácího mazlíčka koupí z toho důvodu, že chce společníka do života a nechce být sám, prostě si domácího mazlíčka pořídí jako dalšího člena rodiny, což je samozřejmě správně. Všichni milovníci zvířat a normální lidé berou domácí mazlíčky jako člena rodiny nebo jako své dítě, o které se starají a chtějí pro ně jen to nejlepší, pořídí jim první poslední, což je ten způsob, jakým bychom se měli o naše domácí mazlíčky starat, oni nám totiž nic neudělali, tak proč bychom je měli trápit a nedělat je šťastnými, když oni dělají šťastnými nás? Není proč se k nim chovat špatně, protože nikomu nic nikdy neudělali a jsou to kompletně čisté duše.

Avšak úplně to samé to je s domácími zvířaty. Nejen u nás doma, ale také na různých farmách a všude, kde se hold domácí zvířata chovají. Taky nám přece nic neudělali, no ne? I tak je ale lidé týrají. A týrají je mnohem více než domácí mazlíčky. Ale proč je taková kráva či prase míň než pes a kočka? Netvrdíme, že se lidé ke psům a kočkám chovají úplně výborně, to vůbec, ale nikdo nepomyslí na to, že za krabicí mléka, kterou máme v lednici je skrytý nechutný příběh. Aby kráva dávala mléko, musí mít tele. To je logické, protože u nás u lidí to tak také funguje a celkově u všech savců to takto funguje.

Ve firmách, kde se vyrábí mléko je x krav, z nichž všechny musí mít tele. A že ho mají dost často na to, kolikrát by ho měly normálně, kdyby žily někde na statku u normálního člověka či nejlíp, v divoké přírodě, což už dnes moc asi nenajdeme. Poté, co se narodí tele, je matce odebráno a ona je využívána na mléko. Podávají se prášky a podobně na to, aby si tělo krávy myslelo, že z něj pije tele a dávalo pořád mléko. Představte si, že by se lidské mléko podávalo krávě. Je to naprosto proti přírodě, no ne? Kravské mléko by mělo patřit krávě, ne člověku, a hlavně ne tímto způsobem, jak se získává.

Bydlet ve vlastním je snem spousty lidí, avšak s rostoucími cenami nemovitostí i hypoték, se tento sen začíná rozplývat, a stává se nereálným víc, než kdy dřív. Zatímco dřív lidé sháněli peníze na novostavby, dnes je faktem, že lidé snižují své nároky, a i tak mnohdy nedosáhnou naplnění http://www.strukturalni-fondy.cz/cs/Microsites/IROP/Novinky/Zverejneni-doporucujiciho-manualu-k-postupum-pri-prokazani-a-kontrole svého snu. Bereme si hypotéky https://www.americkahypoteka.cz/bereme-si-hypoteky/ na koupi pozemků, nebo rozpadajících se ruin, a i tak se nepoštěstí každému. Pravidla v bankách jsou totiž jasná – musíte mít vysoké příjmy, abyste na hypotéku dosáhli.

Jak to vlastně s bydlením vypadá?

Pro mladé lidi, jejichž zaměstnání je běžné, jako třeba dělnické, či práce v obchodě, je získání hypotéky skutečně nereálné. Při práci ve fabrikách se totiž nástupní plat pohybuje mnohdy i okolo 15 000Kč čistého, a i když se člověk po letech vypracuje na nějakých 20 000Kč, nemá na hypotéku nárok. Ta je dostupná tedy jen těm, kteří pracují za nadstandardních platových podmínek, nikoliv pro běžné řadové zaměstnance. Čekat však se založením rodiny na vlastní bydlení je mnohdy nereálné, a tak mnozí mladí musejí i s dětmi bydlet ve stísněných podmínkách u rodičů, nebo v nájemním bytě.

Někdy to snad jde

Máte ve svém okolí někoho, jehož příjmy jsou obyčejné, avšak získal hypotéku? Možné to je. Je však potřeba najít někoho, kdo se za vás zaručí, a to buď jako spoludlužník, nebo se zaručí vlastní nemovitostí. Tuto úlohu obvykle plní rodiče, sourozenci, nebo partner.

Jsou i jiné možnosti?

Postupně se čím dál víc mladých lidí obrací na nebankovní společnosti, jejichž podmínky pro získání hypotéky bývají mnohem mírnější, avšak mnohdy s podobným, či dokonce stejným úrokem, jaký nabízejí banky. Tyto společnosti si to mohou dovolit, jelikož nejsou vázány přísnými bankovními předpisy.

Jiné země

Někdo by snad řekl, že v jiných zemích to mají lidé snazší. Vyšší platy, nižší ceny. Někde to tak opravdu je, je však ale třeba si uvědomit, že v těchto jiných zemích mnoho lidí bydlí v nájmu, a nepotřebují vlastnit, nebo neinvestují tolik do opravy nemovitosti,a za své peníze si raději užívají.

V posledních letech roste počet lidí, kteří zvolí osobní bankrot, aby se mohli osvobodit od dluhů a začít s čistým štítem. Po letech, kdy jste museli vyžít z minimální mzdy a zbytek odváděli státu na splátku svých dluhů, si určitě chcete dopřát něco, co jste předtím nemohli. Jako například hypotéku na své vlastní bydlení.

Ale bohužel, skončením insolvence neznamená, že začínáte s čistým štítem. Po skončení insolvence je vaše jméno vedeno ještě pět let v tzv. insolvenčním rejstříku. Do toho jste uvedeni prakticky i hned po podání návrhu na insolvenci. Dřívější vymazání není nijak možné.

Jedna z podmínek hypotéky je, že vaše jméno nebude v tomto insolvenčním rejstříku figurovat. Pokud ano, pro banku se stáváte potencionálně nespolehlivým klientem, který by měl do budoucna problémy se splácením hypotečního úvěru. Předpokládá se, že během pěti let, kdy zůstane v rejstříku, a nebude již platit žádné dluhy, si bude moci vytvořit finanční rezervu, která mu s financováním úvěru pomůže.

Můžete se samozřejmě pokusit dát si žádost i získání hypotéky, ale banka vám ho s největší pravděpodobností zamítne. Hraje zde roli i čas, kolik vám ještě zbývá do výmazu z rejstříku. Pokud jste třeba měsíc, dva po skončení insolvence, nejspíš nemá ani cenu si žádost podávat. Pokud je to více jak čtyři roky, naděje je přece jen o něco větší.

Pokud však disponujete třeba nemovitostí, kterou byste mohli ručit za svůj hypoteční úvěr, je pro vás možnost získat hypotéku po insolvenci. Zkuste se obránit na nebankovní společnost. Ti většinou do podrobna neprověřují registry dlužníků či insolvenční rejstříky. Většinou stačí mít k dispozici nemovitost, vaší nebo něčí jinou, kterou byste mohli za svůj hypoteční úvěr ručit. Pak můžete hypotéku dostat velmi brzy po skončení insolvence. Možná to pro vás nepředstavuje ideální možnost a raději byste chtěli hypoteční úvěr od banky. Pravdou ale je, že v čase po skončení insolvence, nemáte moc na výběr. Zvažte tedy všechna pro a proti, případně se obraťte pro radu na hypotečního poradce.

Pokud má člověk dost peněz, rozhodně by si měl takové auto nebo motorku pořídit. Proč? Protože něco takového může člověku ušetřit spoustu času. Jestliže člověk cestuje hromadnou dopravou, pak je vázán na časy, kdy daná doprava jede a to zejména, pokud člověk bydlí někde, kde jednou za hodinu přijede autobus, který člověk dopraví tam, kam člověk potřebuje.

Jestliže si chcete ušetřit čas a nechcete být vázání na hromadnou dopravu, měli byste si pořídit auto nebo motorku, díky kterým se snadno dostanete například do města, když to zrovna budete potřebovat. Nebude potřeba, abyste se dívali v kolik vám jede nejbližší autobus a podle toho jste se museli zařídit.

Nebojte se si něco takové zakoupit, protože se časem stane to, že si sami začnete říkat, že jste udělali dobrou věc a že je pro vás mnohem lepší cestovat tímto způsobem než jakkoliv jinak. Po čase se klidně může stát, že již člověk zapomene na to, jak se takovou hromadnou dopravou jezdí. Něco takového je zcela běžné. Pokud se po čase daného člověka zeptáte, jestli si ještě pamatuje, jak to například v autobusech funguje, je možné, že vám nebude schopen odpovědět, jelikož už dávno zapomněl.

Právě auto nebo motorka mají výhodu v tom, že člověk cestuje mnohdy sám a nemusí řešit ten pocit, kdy si vedle něj někdo sedne a bude se na daného člověka mačkat tak, že to bude danému člověku až nepříjemné. Tyto věci jsou v hromadné dopravě běžné a najde se jen málo lidí, kterým něco takového nevadí. Nejhorší může být něco takového v letních měsících, kdy je člověk rád, že teplé počasí nějakým způsobem zvládá a když se na něj někdo lepí, rozhodně to není příjemné.

Rozhodně zvažte, pokud máte dostatek peněz, jestli by nebylo vhodné zvolit auto nebo motorku, než stále jezdit hromadnou dopravou. Nikdo se nemusí dostat do výše zmíněné situace, která je rozhodně příjemná jen opravdu málo komu.

V dnešní době prudkého zdražování energií je jasné, že se lidé snaží najít co nejlevnější variantu. Jednou z těch, nad kterou mnoho lidí uvažuje, jsou i solární elektrárny. Ty mají totiž tu výhodu, že u nich se za výrobu elektřiny neplatí. Navíc je zde také fakt, že při její výrobě nevznikají žádné emise, které by znečišťovaly životní prostředí. Proč ji tedy nenajdeme solární panely prakticky všude, když má takové výhody? Jednoduše proto, že její výkon značně závisí na vnějších podmínkách. A ty rozhodně nejsou všude stejné. To platí i v rámci naší republiky.

Je tedy jasné, že je vhodné ji umístit v oblastech s největším průměrný počtem slunečných dnů. Těch však u nás není příliš mnoho. Patří mezi ně například oblasti Polabí a jižní Moravy. To však přináší otázku, jak je tomu v případě velkých měst. I ta totiž v takovýchto oblastech najdeme.

Můžeme se tedy ptát, zda je vhodným místem pro fotovoltaické elektrárny Brno Sunus, největší město, které najdeme ve výše zmíněných oblastech. Koneckonců, město má poněkud jiné podmínky než například vesnice a s tím je potřeba počítat. Jak je tomu tedy v případě Brna? Zde je nutné si uvědomit, že pro to, abychom ze solární elektrárny dostali stoprocentní výkon, je nezbytné, aby na panely svítilo Slunce, pokud možno po celý den. To však může být především v centru města, plném vysokých budov problém.

Nesmíme totiž zapomenout, že například kostely či moderní velké kancelářské budovy často zastiňují ostatní domy. I to je důvod, proč je zde fotovoltaika vhodná pouze na několika málo budovách. Proto nejsou jejich domácí typy, které najdeme na střechách budov, příliš vhodné.

Zde je na místě se zeptat, zda tedy mohou být zásobovány velkými fotovoltaickými elektrárnami, které často vídáme namísto polí. A pravdou je, že ano. Avšak v tomto případě se za její odběr bude muset platit, nejde tedy ani zdaleka to tak levné či dokonce ekologické řešení. Avšak v těchto podmínkách lidé jinou možnost nemají.